Jídlo a děti. Další z hlavních témat, které my mámy musíme řešit. Většinou se všechny chlubí, jak jim děti jedí ale co když je to pravý opak? Jak se cítí ty, které mají doma nejedlíky? Podělím se s Vámi o naší zkušenost.

 

„Není nějaká hubená?“

„Ona ti nejí? To mně Pepíček sní už 250 gramů příkrmu.“

„Je kojená, tak to je jasné. Přestaň kojit a uvidíš, jak se rozjí.“

„No jo, to je tou zdravou stravou. Z toho bych se taky nenajedla.“

„Dej jí normálně najíst a neřeš, co může nebo nemůže.“

Tak přesně takové věty určitě moc dobře znáte, že? Kolikrát si myslím, jak někdo něco takového může vůbec říct. Pokud chce dotyčný poradit a pomoct, tak tohle není rozhodně ten správný způsob.

 

NÁŠ PŘÍBĚH

Klaudinka byla od začátku degustátorka. S příkrmy jsme začaly v půl roce. Hrnula se, byla natěšená, ale stačilo jí jen ochutnat. V té době jsem věřila ve vhodnost kupovaných příkrmů, takže jsem je používala první dva měsíce. Změna ale nepřišla ani po přechodu na domácí stravu. V osmi měsících měla 6,5 kila a najednou všichni okolo začali být hrozně chytří a nešetřili mě poznámkami, o které jsem nestála.

Nasadili mi brouka do hlavy a já o sobě jako o mámě začala pochybovat. Došlo to do fáze, že jsem jídlo vážila a Klaudinku jsem nutila jíst. Když se mi ale jednou po jídle pozvracela, řekla jsem: A dost! Takhle by to opravdu nešlo, tohle není správná cesta. Ať si říká kdo chce, co chce. Pediatr nic neřešil a nepozastavoval se nad tím, že je drobná. Hlavně prý, že je usměvavá a veselá, však je vidět, že je hodně pohyblivá.

Jedla jako vrabčák (zhruba 80 gramů v průměru) a já byla ráda, že jí aspoň něco. Od prvního roku jsme začali vařit a péct tak, aby s námi všechno mohla. Svačiny jsem řešila tak, že jsem jí do misek dala ovoce, zeleninu a sýry. Chodila a podle chuti si brala – fungovalo to skvěle. Hlavním jídlem jsem ji pořád krmila, abych ji víc motivovala, ale když nechtěla, tak nechtěla.

Prvních 190 gramů oběda snědla v 16 měsících a já myslela, že už se konečně rozjí. Bohužel to byla ale jen výjimka. Snídaně stále zavedené neměla (stačilo kojení), ty přišly na řadu až v necelých dvou letech.

 

ZMĚNA PEDIATRA

Když byly Klaudince dva roky, přešly jsme k jiné doktorce. Při první návštěvě napsala do počítače veškeré hodnoty a výsledek mě šokoval. Klaudinka je NEPROSPÍVAJÍCÍ! Úplně jí z té tabulky vypadla. Nebyla těsně na čáře nebo pod čarou, byla úplně mimo. Ve dvou letech měla míry 9,8 kila na 85 centimetrů. Prostě drobek, ale takový ten roztomilý, veselý. Nechápala jsem to a říkala jsem si, že bych na ní přece poznala, kdyby neprospívala. Doktorka navrhla odběry krve, tak jsem kývla. A výsledky? Naprosto zdravá!

 

PAK PŘIŠEL ZLOM

Když jí bylo 2,5 roku, najednou přišel zlom. V tu dobu jsme byly měsíc u mamky, protože byl manžel pracovně pryč. A najednou jako by jí v hlavě něco sepnulo a postupně začala víc jíst a zvětšovat porce. Naprosto přirozený průběh. Stále mě fascinuje, jak k tomu sama dozrála v tu správnou chvíli.

 

ZÁZRAČNÁ ŠKOLKA

„Paní učitelko, jak Klaudinka ve školce jí?“

„Noo, pěkně. Vůbec není vybíravá. Je pomalejší než ostatní, ale vůbec se v tom nešťourá. Sní celou polévku a skoro celé hlavní jídlo.“

 Do školky chodí v osm hodin, pokud ji veze manžel, tak hned v půl sedmé. Vždycky si doma něco zobne, pak má v půl deváté snídani a následně přesnídávku, oběd, po spaní zase svačinu. Nejde domů, dokud nedojí, a po příchodu domů už zase honí, co by snědla.

V necelých třech letech měla 11,5 kila a měřila 91 centimetrů a chuť k jídlu jí už zůstala trvale.

V říjnu jí budou čtyři roky a je doslova jako kyselina. Neustále se ptá, co budeme jíst, co to mám v tašce, co jsme to koupili, chodí kontrolovat lednici a plánuje nákupní seznamy.

 

TEĎ TO BERU Z DRUHÉHO KONCE

Základem je pozorovat zájem dítěte.

U druhého dítěte jsem se rozhodla pro metodu BLW (baby led weaning), která mi dává smysl a má z mého pohledu logiku. Kupované příkrmy úplně odmítám.

 Žádný nátlak, žádné tabulky, prostě v klidu a v pohodě. Když mám něco, co bych jí mohla dát, tak jí to dám, a když nemám, tak je pouze kojená. 

 V porovnání s Klaudinkou je to naprostý ráj. Nic neřeším, nic nehrotím. Jednoduše dávám ochutnávat a seznamuju s různými druhy jídla. Je to opravdu mnohem pohodovější a klidnější.

 Váhově je můj druhý potomek na opačné straně. V deseti měsících má kolem 8,5 kila.

 

TROCHA TEORIE NA ZÁVĚR

U kojených dětí je běžné, že jídlu moc nedávají. Pokud dítě nehubne, tak se opravdu není čím stresovat. Hlavně nesrovnávejte s jinými dětmi a nepodléhejte nátlaku okolí. První rok pouze zkoušejí a seznamují se s novými chutěmi. Kojení je stále hlavním zdrojem výživy – nijak se neomezuje ani neodbourává.

 Kojení se doporučuje ideálně do dvou let věku dítěte a dále až do přirozeného samoodstavu. Je nenahraditelným zdrojem protilátek, probiotik, minerálů a vitaminů, který se hodí i v pozdějším věku jako doplněk stravy.

 Nenechte se dotlačit k tomu, že jídlo/pití osladíte nebo osolíte. Cukr je jako droga, snadno se na něm člověk stane závislým a těžko se odbourává. Nejlepší přece je, když jsou děti zvyklé na čistou chuť, jedí čistě bílé jogurty, pijí čistou vodu a nepotřebují nic solit nebo sladit.

 

Věřte samy sobě, svým dětem a neřešte ostatní.

Doufám, že vám článek dodal naději. Držím pěsti a přeji hodně štěstí.

 

Autor: Karol Tišerová